Chlad stínu pod vrbou byl pozvánkou k oddechu. Nejvyšší čas na krátký spánek. Vůně levandule a divokých květů pronikla vzduchem. V dálce bylo slyšet zpěv cikád. Na klidné hladině vody se odrážel let dvou vlaštovek z nádherné modré oblohy. Blížil se konec odpoledne a Daniel stále klidně seděl a sledoval malou korkovou zátku pohozenou na zvlněné vodě. Bylo to už dávno, kdy mu naposled braly ryby, ale upřímně řečeno bylo by neobvyklé chytit něco na tomto místě. Daniel chodí na toto idylické místo posledních 10 let a za nic na světě by se nevzdal výjimečné radosti, které provází ten nejlepší ze sportů... rybaření.