Moje máma mi vždycky říkávala: "Francku, ty jsi hudební katastrofa! Já se snažím jemně mluvit s mými květinkami a ty, vždy když hraješ na kytaru, jednu z nich zabiješ!"

Když jsem řekl mé rodině, že bych chtěl zasvětit svůj život zpívání, můj bratr téměř zemřel smíchy a otec málem dostal srdeční záchvat. Řekli, že by se na mě nikdo nepřišel podívat a že bych se mohl dostat do vězení za rušení veřejného pořádku, a že umřu hlady... Jak se všichni mýlili!

Dnes, nejenže stále více a více lidí chodí na mé koncerty, ale nejlepší na tom je, že díky všem těm věcem, které publikum hází na jeviště, si moje rodina otevřela hned v sousedství obchod s potravinami.