40 let, ráno co ráno, vstával Carlos Galvez o 6:50 a polospící spěchal do práce. 40 let nenáviděl takové brzké vstávání. První pondělí jeho důchodu budík zazvonil jako obyčejně. Jeho manželka se s trhnutím probudila.

"Carlos, snad si zapomněl, že si už důchodce?"

"Vůbec ne drahá, jen jsem chtěl vědět jak chutná spánek ráno po sedmé hodině".

Zavřel oči a pomyslel na golf, který ho čeká dnes odpoledne, na rybaření naplánované o den později, na poker se svými přáteli a na své bývalé kolegy, kteří v tomto okamžiku uhánějí do práce, aby nezmeškali příchod do kanceláře. Opět usnul se spokojeným úsměvem na rtech.